Agatha jako klasika nebo...

23. leden 2015 | 20.39 |

Dílo Agathy Christie, Dům na úskalí vznikl v roce 1932. Jedná se o sedmou knihu ve které se objevuje detektiv Hercule Poirot, kterému ve vyšetření pomáhá jeho věrný přítel kapitán Hastings a komisař Scotland Yardu, Japp. Kniha se stala inspirací jak pro seriálové příběhy Hercula Poirota, tak i pro francouzské filmaře, kteří si ho také zařadili do filmové sbírky Malé vraždy Agathy Christie, kde se diváci pravidelně setkávají s komisařem Larosiérem a inspektorem Lampionem. 

Co je lepší? Klasická britská detektivka v čele s Poirotem a nebo snad francouzské netradiční pojetí ve kterém jsou stejně netradiční vyšetřovatelé? Přesto mějte na paměti, že francouzi nechtěli kopírovat nebo spíše remakovat originál, vybrali si své vlastní pojetí...

SMRT NA MYSU (1990) Poirot: Peril at End House

Televizní seriál pod názvem Hercule Poirot se na obrazovkách anglických stanic objevil v roce 1989, kdy se role hlavního vyšetřovatele Hercula Poirota zhostil David Suchet, který si za svou kariéru zahrál Poirota ještě mnohokrát, jak v tomto seriálu, tak i v celovečerních filmech. Smrt na mysu patří do jedné ze sérií, přesto nedostal klasickou 45-ti minutovou délku, ale 90-ti minutový prostor na to, aby si Poirot s Hastingsem poradili s dalším zapeklitým případem. 

Poirot a Hastings si užívají konečně dovolené, kde se seznamují s mladou ženou, která vlastní okázalý dům na útesu. Při vyprávění jim Nick vypravuje podivné příhody, které se jí v poslední době staly, Poirot ovšem začíná tušit, že nešlo o pouhé nehody, ale že se někdo pokouší Nick zabít. Jeho obavy vzrostou poté, co se stane vražda...

ghghSmrt na mysu má několik výhod, první je ta, že má výbornou předlohu, tedy již zde několikrát zmiňovanou knihu, dalším plusem je to, že se zde objevuje jeden z nejoblíbenějších a také nejznámějších detektivů světa Hercule Poirot, který i přes svou samolibost a pýchu, kterou v tomto filmu prezentuje ještě intenzivněji než normálně, patří mezi ty nejlepší postavy detektivek vůbec. Postava, která si dokázala získat snad každého kdo nepohrdne vynikající detektivkou z pera Agathy Christie. Smrt na mysu se také může pochlubit tou správnou zápletkou, devadesát minut tápete ve tmě, což je samozřejmě záměr detektivek. Je tu hojné množství postav a tak tipovačka není vůbec jednoduchá nebo snad vraždil zahradník? Poirot vyšetřuje svým klasickým způsobem, sledovat jeho vyšetřování je vyloženě pastva pro oči.

Přesto, že jde o televizní film nejedná se o žádný méněcenný snímek, obsahově jde o velmi kvalitní dílo a co se týče hereckých předností, těch je tu spousta vedle génia Davida Sucheta stojí za zmínku i hlavní představitelka Nick, Polly Walker, která dle mého předvedla vynikající výkon.

Závěr byl už jen třešničkou na dortu této vynikající detektivky na které bych hodně těžko hledala něco špatného. Vynikající, jedinečná zápletka, kterou může rozlousknout jen geniální mysl Hercula Poirota, kterému je oporou Hastings a slečna Lemonová, inspektor Japp se jako vždy postará o tu vtipnou část. Smrt na mysu je dokonalou směsicí všeho, co má správná detektivka mít a já sama jí řadím mezi jednu z nejlepších, které jsem s belgickým detektivem kdy viděla.

Mé hodnocení: 9/10

DŮM NA ÚTESU (2009)Petits meurtres d´Agatha Christie: La maison du perit

Francouzský televizní cyklus Malé vraždy Agathy Christie se objevil v roce 2009, kdy se diváci mohli opět setkat s komisařem Lasosiérem a inspektorem Lampionem. Poprvé se s touto dvojkou diváci setkali v roce 2006 u čtyřdílné minisérie Malé rodinné vraždy, série inspirovaná Agathou Christie. 

Larosiér je na dovolené, nejraději by se vrátil na komisařství, kde by mohl řešit další vraždu, na pláži potkává mladou krásnou Jo, kterou se někdo snaží zabít. Komisař se do mladé ženy zamiluje a rozhodne se odhalit, kdo po Jo jde. Další nehoda donutí, aby komisař zavolal na pomoc svého pomocníka Lampiona, který se do francouzského městečka a do domu na útesu vydává v přestrojení. 

500236_d87d6a

Francouzské netradiční pojetí detektivky ve kterém se kromě mordů divák setká s celou řadou vtipných pasáží. Pokud jste někdy viděli jeden z dílů tohoto cyklu, tak jistě víte do čeho jdete, pokud ne, tak Vás můžu alespoň trochu připravit na to, co od filmu očekávat. Komisař Larosiér není podobný žádnému detektivovi, kterého znám, je to srdcem i duší básník, který má velmi rád ženy, což dokazuje snad v každém díle. Díky této zálibě se seznamuje s pohlednou ženou a hle máme tu zápletku. Jedna vražda vede ke druhé, protože tady se mrtvolami nešetří. Francouzi nepostrádají smysl pro dramatizaci, která vede spíš k vtipu. Příběh se v rámci mezí drží originálu, ale je spíš obohacen bláznovstvím, které z Domu na útesu čiší. Najde se tam několik scének, které bych s chutí vystřihla, ale člověk k tomu musí přistupovat trochu jinak než ke klasické detektivce. 

Oba příběhy jsou z pera královny detektivek, přesto se nebojím říct, že by Agatha Christie dala jistě přednost té klasice, kterou je Dům na mysu. Já sama jsem její milovnice, ale říkám, že já se k cyklu Malé vraždy Agathy Christe čas od času ráda vracím. Larosiér spolu s Lampionem mě poměrně baví a jak říkám nejlepší je od toho příliš nečekat. Přece jen jde o francouzský komediálně-detektivní film, který mnohé dokáže znechutit, takové ty anti-francouzské diváky, já sama nepařím mezi velké přiznivce francouzských komedií, ale přesto ve mě cyklus nezanechává žádné hrozné pocity nebo znechucení. Laroisér a Lampion sice nejsou Poirot a Hastings, oni jsou totiž komedianti, ale společně jim to jde stejně dobře jako belgicko- britské dvojci. 

Mé hodnocení: 6/10

MV5BMTM4NTAwODk2Nl5BMl5BanBnXk5724d3fc106d957b1402e99f5dea89


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře