Nespavost č.2

10. říjen 2012 | 02.14 |

Jsem tady znovu se svým snad nejhorším nepřítelem - spánkem, v tomto případě nespavostí.

Co má člověk vlastně dělat? Nevím možná jsem tuhle otázku pokládala už minule, ale bohužel nevyřešila můj problém tak je třeba ptát se znovu. Nějakých 45 minut jsem zabila tím, že jsem sledovala Once Upon a time a neřikám, že nemám na co koukat, ale bohužel je tu opět ta nálada při které nemám chuť nic sledovat. Takže co teď? Nic jiného než psát nezáživné bláboly, které nikoho nezajímají a nebo se pokusit jít spát, jenže má to háček, jak se donutit usnout. Obvyklou společnost, když není lidská společnost po ruce mi dělá můj iPod, dokonce jsem si nahrála i několi knížek, i když řikám si, že bych mohla nějakou tu knihu zase oprášit nebo snad navštívit knihovnu, samozřejmě ne v tuhle hodinu, i když ta představa je docela lákavá, temná noc a brouzdání se po knihovně, no i když asi bych našla mnohem zajímavější věci, které  by mohli zahrnout něco tajemného, třeba vyvolávání duchů, no bohužel to asi půjde těžko a navíc z těchle pokusů a přivolání ducha jsem asi vyrosla, i když si pamatuji pokusi vyvolávat duchy za bílého dne ve škole, nj to byly časy. No nic, návrat do minulosti stále neřeší můj problém i když si zase vzpomínám, že jsem podovbné problémy se spaním zaznamenala už na základní škole, no nic jdeme dál.

Jedinou společnost mi dělá můj mobilní telefon, který je v pohotovosti, díky mému blízkému kamarádovi, který tráví čas v práci a tak se zabavujeme navzájem. A co dál? Vím, tahle otázka je zbytečná, obzvláště když jí pokládáte už po několikáté, ale co byste dělali vy? Já dělám tohle, píšu a píšu a možná se taky upíšu a usnu, i když dnes mojí nespavost podpoří fakt, že se mi nechce spát kvůli nočním můrám. Obvykle se mi nezdají sny, že bych se vzbudila měla rozmazaný make-up a po tvářích mi stékaly slzy, ale včera ano. Zdá se Vám sen, který vypadá jako sen každého, pláž, průzračné moře, koupání s delfíny, nikoli se žraloky a všechno vypadá v pořádku až do jisté chvíle, kdy se octnete někde úplně jinde, na sobě nemáte plavky a v ruce nemáte koktejl s deštníčkem, ale jste na míste na kterém být nechcete a zjistíte něco v co doufáte, že se nikdy nestane, ale bohužel se stane, je to život, ale i když se s tím musí počítat, že to jednou přijde nečekám, že se mi o tom bude zdát. Tenhle sen se změnil z ráje na totální peklo a co víc nepovedlo se mi se probudit, dokonce ani budík nepomohl. Sny můžou být sice krásné, ale tenhle rozhodně nebyl, takže je možné, že se mi nechce spát z toho důvodu, že by se to mohlo opakovat. Stalo se Vám to někdy?Že se vám zdál sen a třeba další den znovu. Mě párkrát to a vždy to nevěstilo nic dobrého.

Je něco kolem půl druhé a co obyčejně lidi dělají v tuhle hodinu, na to je velmi jednoduchá odpověď - SPÍ. Tedy samozřejmě jak kdo! Lažím v posteli ve svém oblíbeném zeleném povelečení, které jsem chtěla vyměnit za lepší jen kdyby to které jsem si objednala přišlo, ale bohužel se tak nestalo.

Hezčí povlečení jsem neviděla, sice jsem se na něj těšila, ale po dnešním otevření e-mailů jsem zjistila, že se ho bohužel nedočkám. Třeba by se mi v něm spalo lépe, ale to nezjistím:-/ Co dělat, o čem vlastně psát, všechno je to tak složité ostatně jako sám život, i když tyto dvě činnosti nejsou velkým ořískem z porovnáním samotného života, ale to už odbíhám trochu někam úplně jinak.  Do mé videotéky se dostalo pár filmů, ale bohužel jsem je už viděla a nezařadila bych je mezi ty filmy, které byste museli vidět hned několikrát. Hudba pro dnešní rozímání je jasná - Where to now? Nemám nejmenší tušení kdo, že to zpívá, ale narazila jsem na to díky seriálu Grey´s anatomy.

Během songu popřemýšlím o dalším článku, musím říct, že mozek ten protestuje a to pořádně, nebudu se divit, když to přemýšlení zabere celou noc. Další věc na seznamu by normálně byla PC hra, ale bohužel jak jsem zjistila všechno co tady mám jsem už hrála a to co bych chtěla jsem si ještě nepořídila, takže stále není v podstatě co dělat!! Dnes je 10.10.2012 a můj bratránek má narozeniny, ale bohužel je ještě malý na to aby měl telefon a s jeho otcem se od jisté doby nebavím, však to znáte rodinné vztahy, když vidím naší rodinu a všechno co se za ta léta stalo, řikám si že bych mohla napsat knihu, ale nakonec mi něco řiká, kdo by to vlastně četl? To je otázka do pranice ostatně stejně je na tom tenhle článek. To nemění nic na to, že jsem své dva bratrance neviděla už cca 4 roky a v poslední době na ně myslím čím dál častěji a za vše může jedna jediná osoba, kterou nemůžu ani vystát. Člověk by se měl překonat, ale pokud jde o tuhle osobu tak to jde hodně těžko. No opět jsem zavedla diskuzi někam úplně jinam, no prostě je 10. října tak jsem si vzpomněla, tak proč to tady neplácnout obzvlášt, když tady plácám totální nesmysly, tak tohle se tu ztratí. Možná bych si mohla udělat rubriku Nespavostní deníček! Ne to by asi nešlo, ale jo vlastně šlo a to díky tomu, že je tohle můj blog a můžu si sem psát co chci, ale přesto nemám nejmenší chuť si zřizovat Nespavostní deníček, i když ten název zní celkem dobře :-D

Obvyklé stránky jsem prolezla, vše to co dělám normálně je buď udělané a nebo mě to nebaví, je to jasné - začarovaný kruh. Napadá mě jedna věc, už je to doba co jsem neviděla žádný queer film a tak jsem se rozhodla si nějaký najít, mám pár tipů, i když na některé z nich musím mít náladu, na žádné dojemné filmy za srdce chytající na to nemám jak sílu tak chuť, tak to musí být něco svěžího, vtipného. Doufám, že něco objevím a v dohledné době se na to vrhnu.

Dnes středa to znamená půlka týdne pryč, díky bohu.......pak už zbývá přetrpět čtvrtek a v pátek si užívám volna, i když jak to ještě pořádně nevím. Při mém zoufalém pokusu se zabavit jsem naraila na stránku, která se zabývá hudbou na spaní, i když jak jsem tak spozorovala nic jsem se tam nedozveděla, nebo tedy ano, že soudtrack k Titaniku je výborný na spánek, nezastírám, že jsem čekala něco lepšího než filmový soudtrack. Tak hledám dál! Na spánek jsou nejlepší zvuky, řvoucí ptáci to asi nebudou, hučení vodopádů možná, ale i tak většina těch zvůku leze člověku krkem, ještě aby se u toho dalo spát. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy.

 To co jsem hledala jsem nenašla, ale co se dá dělat. Kdybych tady měla trávit celou noc, článek by měl obsah asi jako kniha Harryho Pottera a všichni víme jak jsou obsáhlé, i když zase můžu zaručit, že u HP se alespoň pobavíte, ne jako u tohohle článku, který nedává hlavu ani patu samotnému autorovi natož čtenáři, ale čas se prostě nějak zabít musí.

Všem pro které je spánek hračka přeju dobrou noc.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře