To nejlepší, co jsem přečetla v roce 2016

2. leden 2017 | 19.56 |

S novým rokem se lidé ohlížejí po tom co se dělo v roce minulém. Ať už jde o osobní úspěchy o svůj milostný život a v tomto případě jde o ohlédnutí za těmi nejlepšími knihami, které jsem v tomto roce četla. 

BeFunky Collage

Přečtené knihy≈ 59 knih 

Koupené knihy≈ 52 knih 

Nedočtené knihy: 3 knihy

V roce 2016 jsem objevila celou řadu dobrých knížek, ale jen devět z nich patří k mým top knihám a teď se na ně pojďme podívat. Jen podotýkám, že to jak se tady objevují nezávisí na jejich kvalitě, ale spíše na pořadí v jakém jsem knihy četla. 

*

Není zač - Daniel Glattauer  

big_neni-zac-236096

Není zač je kniha, která navždy zůstane v mém srdci a navždy bude patřit mezi mé nejoblíbenější knihy.  Daniela Glattauera jsem obdivovala už díky jeho předchozím knihám, ale kniha Není zač je zase trochu jiná, jeho styl psaní zůstává pořád stejný - úžasný. Příběh je neuvěřitelně lidský a dokáže se vás dotknout ať už svou upřímností nebo něčím jiným, v příběhu nechybí klasické problémy se kterými jsme se mohli setkat všichni po vztahové problémy, problémy v práci, v rodině apod. Glattauer se nebojí ani sociálních témat. Výborně vykreslené charaktery, kterém nechybí i špatné vlastnosti a přesně to z nich dělá reálné osoby. Glattauer prostě umí psát a Není zač je jeho nejlepší kniha.

Rozhodně se k ní zase vrátím a to s velkou radostí. 

Izolovaný - Sebastian Fitzek


053_bigIzolovaný je další thriller z pera německéhou autora Sebastiana Fitzeka. Pokud jste od autora něco četli, tak víte, že dokáže překvapovat, ano i v tomto případě nezklamal. Čtenář má možnost sledovat příběh, která má dvě dějové linie ve kterých nechybí spousta krve, násilí, ale Fitzek to nikdy nepřehání a podává to v tom správném množství. Stejně dokonale dávkuje napětí, ničeho není moc ani málo. Fitzek nedělá ze čtenářů blbce a klade stopy rozumně, každý detail má své místo a navíc nutí čtenáře nad jeho příběhem přemýšlet. Když si myslíte, že jste odhalili pointu, tak přichází zvrat, prostě klasický Fitzek. Jeden z nejlepších thrillerů jaké jsem v tomto roce četla. 

Poirot a já - David Suchet 

Poirot a já

Životopisné knihy nemám příliš v lásce, jenže tohle není životopis v klasickém slova smyslu. Autorem knihy je sám Suchet, který ztvárnil jednoho z nejúspěšnějších detektivů na světě. Poirot a já je kniha především pro milovníky Agathy Christie nebo lépe řečeno pro milovníky samotného belgického detektiva, což já rozhodně sem. Kniha mě nesmírně překvapila, je to hrozně miloučké čtení, které dokáže pohladit na duši, je to vtipné a místy i smutné zároveň, takže si vzpomínám, že mi párkrát ukápla i slza, navíc i když David Suchet není spisovatelem, této knihy se zhostil na jedničku. Nesmírně mě potěšilo, že vlastně sám Suchet stvořil Poirota přesně podle královny detektivek, žádný z tvůrců ať už seriálu nebo filmových podob to po něm nevyžadoval, on sám cítil, že by to tak být mělo a za to mu patří velké díky. Kniha je obohacená o několik fotografií, které vyfotil sám autor, což knize dodává na osobitosti ještě víc. Kniha Poirot a já je pro mě srdeční záležitostí. 

Moře klidu - Katja Millay

795_more_kliduMoře klidu je kniha o které se nemluví, zřejmě nebyla tak propagovaná jako jiné young adult knihy, přesto si troufám říct, že si své místo na výsluní zaslouží a proto je tady. Protože jsem dospěla do věku, kdy jsem ztratila zájem o knihy z YA žánru, přistupovala jsem ke knize s jistou obezřetností, jenže Moře klidu není typická žánrovka, do jisté míry mi styl vyprávění připomínal Johna Greena, kterého miluji, ale Katja Millay je tady o něco lepší. Nejde o žádný naivní příběh lásky, k podobnému označení to má daleko. Příběh vyprávěn ze dvou pohledů, ale každý naprosto odlišně dokáže okouzlit, s každou další stránkou totiž odhalujete tajemství hlavních hrdinů, sledujete to jak si k sobě nacházejí cestu, takovým tím netradičním stylem. Dalším velkým plusem příběhu jsou dialogy a samozřejmě postavy, protože ty si zamilujete raz dva. Moře klidu je knížka, která vás dokáže rozesmát a stejně tak rozbrečet, příběh je stejně nezapomenutelný jako postavy a já jsem se do téhle knihy zamilovala, ano opravdu zamilovala. Doufám, že někdy v budoucnu Katja Millay napíše něco dalšího a že to vyjde i u nás, protože autorka je neuvěřitelně talentovaná. 

Muž jménem Ove - Fredrick Backman 

big_muz-jmenem-ove-H3m-191816

Mé první setkání s Frederickem Backmanem se rozhodně vyplatilo. Starý bručoun Ove, pro kterého ztratil život smysl poté, co zemřela jeho manželka se rozhodne spáchat sebevraždu, jenže pokaždé když se k tomu chystá je vyrušen. Muž jménem Ove je kniha jedním slovem neuvěřitelná, opět se dostávám k tomu, že je na mém seznamu autor, který to s lidskými emocemi umí, ale nejde o to, že by ze čtenářů chtěl vymáčknout slzu za každou cenu, to v žádném případě. Příběh o tom, jak moc nás ovlivňují lidé, které nám vstoupí do života ať se nám to líbí nebo ne. Není to žádné klišé je to naopak milý, dojemný, vtipný, neuvěřitelný a především lidský příběh a navíc Ove je neuvěřitelná postava. Fredrick Backman je génius a i když jsem si tento rok přečetla jeho další dvě knihy, tak je Ove tou nejlepší a to i přesto, že se s Babičkou dělí o pět hvězd, ale Ove je o chlup lepší, přesně proto je tady. 

Pouto  - Mark Watson

002_big

Marka Watsona jsem objevila v roce 2016 díky jeho knize Jedenáct, kterou jsem ukořistila v levných knihách a protože se mi styl vyprávění líbil, rozhodla jsem se pro jeho druhou knihu, která u nás vyšla a tou je právě Pouto a musím říct, že jsem byla nadšená. Příběhem čtenáře provází hlavní hrdina, který vypráví o svém životě. Od samého dětsví až po dospělost. Téma incestu je poměrně ožehavé a zase tak často se o tom nemluví, jenže Watson ukazuje, že se nebojí vážnějších témat a co víc on z tématu, které je tabu dokáže udělat něco neuvěřitelného, píše čtivě, až tak, že knihu nemůžete odložit, jak Vás pohltí, přesto, že jde o incest Watson nepíše nijak zvrhle a vlastně to slovo v celém příběhu ani nenajdete, jde vlastně o ono pouto mezi sourozenci, kteří se svým citům nemohou bránit i když se o to léta snaží. Celé je to neuvěřitelně citlivě napsané a v žádném případě to ve vás nebude vyvolávat nechuť. Kniha Pouto se pro mě stala tou nejzajímavější v tomto roce a rozhodně se k ní zase někdy vrátím. 

Jiskra v popelu - Sabaa Tahir

1108

Dlouhou dobu jsem se čtení této knihy vyhýbala a to především protože jde o čtivo pro mladší čtenáře, jenže když se nakladatelství Host rozhodlo udělat knižní battle ve kterém byla Jiskra v popelu a Ódinovo dítě, rozhodla jsem se pro Jiskru v popelu nejen kvůli jejímu příběhu, ale také pro její obálku....chápete, že? Příběh o dvou mladých lidech, kteří stojí na opačných stranách, ona je otrokyně a on Maska - nejlepší bojovník v šerosrázké akademii, přesto je něco spojuje, i když to nevědí. Jiskra v popelu je umístěna do úžasného prostředí, při čtení na Vás dýchne horké slunce, písek a především vášeň. Je to nemilosrdné a kruté, ale je to i krásné a hlavně se od toho nemůžete odtrhnout, příběh čtenáře pohltí a vyplivne na samém konci a vy jen dychtíte po pokračování. Postavy jsou skvěle napsané a přiznávám, že při čtení jsem si připadala jak šestnáctiletá puberťačka, která vzdychala pokaždé, když přišla kapitola s Eliasem. Navíc kniha je psaná ze dvou pohledů, což se mi líbí a myslím, že tohle je to pravé fantasy, přesně jak má být. A samozřejmě už se na druhé pokačování těším. 

Čtyři slepé myšky - James Patterson

img_217365_orig

V letošním roce jsem od Jamese Pattersona a z jeho série ve které vystupuje Alex Cross četla šest knížek a každá byla skvělá, jenže tahle byla o chlup lepší než ostatní. Jedná se o jeden z nejlepších případů a teď proč, i přesto, že od druhé kapitoly víte, kdo jsou vrazi, neznamená to, že kniha čtenáře nemůže překvapovat, to spíše naopak. Příběh je plný napětí, akce, šokujících zvratů, nechybí tam ani skvělé postavy a jde o první případ který společně vyšetřují Cross se Sampson. Takhle si představuji kvalitní thriller. 

Pýcha a předsudek  -Jane Austen

pycha-a-presudek

Pýcha a předsudek je jednoznačně to nejkvalitnější dílo jaké jsem kdy četla, Austenová se nebojí kombinovat klasické vyprávění s dialogy a monology, navíc tu potkáme celou řadu nejrůznějších charakterů od těch dobrých až o po ty špatné. Nesnaží se z toho dělat nucený romantický příběh ba naopak, protože ono se to vlastně romantice moc nepodobá, tedy až do jisté části. Líbí se mi, že autorka dělá z vypravěče jak Elizabeth, tak pana Darcyho. Autorka navíc výborně pracuje s detaily, protože při čtení máte pocit, že sedíte v pokoji s paní Bennetovou a jejími dcerami. Jane Austenová byla výjimečná žena a navždy tou výjimečnou ženou zůstane. 


Ohlednutí za knižními kousky z roku 2016

V roce 2016 vycházela spousta knih, bohužel né každá byla tak dobrá, zmíním ještě pár knih, které jsem ohodnotila pěti hvězdičkami, ale sem se nevešly, protože jim i přesto něco chybělo - Will Grayson, Will Grayson - John Green, Stará dáma vaří jed - Arto Paasalinna, Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrick Backman, Beze snů - Josephine Angelini, Fantom Opery - Gaston Leroux, Skleněná těla - Erik Axl Sund, Dům u jezera - Kate Morton, Svědkyně ohně - Lars Kepler, Dědictví kostí - Dolores Redondo.

Doufejme, že rok 2017 bude co do kvalitní literatury o něco bohatší. Už teď se mi začíná plnit seznam knih, které si chci v tomto roce přečíst. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: To nejlepší, co jsem přečetla v roce 2016 hroznetajne®pise.cz 02. 01. 2017 - 20:54
RE(2x): To nejlepší, co jsem přečetla v roce 2016 movies-and-tvshows 02. 01. 2017 - 21:26
RE: To nejlepší, co jsem přečetla v roce 2016 tlapka®pise.cz 02. 01. 2017 - 21:50
RE(2x): To nejlepší, co jsem přečetla v roce 2016 movies-and-tvshows 04. 01. 2017 - 13:10
RE: To nejlepší, co jsem přečetla v roce 2016 alienor®pise.cz 03. 01. 2017 - 12:58
RE(2x): To nejlepší, co jsem přečetla v roce 2016 movies-and-tvshows 04. 01. 2017 - 13:11