Čteme...v lednu 2017

1. únor 2017 | 18.05 |

Místo samostatných knižních recenzí jsem se rozhodla pro menší recenze v novém a to pod názvem Čteme, kde budou mé přečtené knihy za daný měsíc. Protože nemám knihovnu nafukovací a jsem vlastníkem čtečky budou zde i e-knihy a i když je to vlastně jedno jestli někdo čte klasickou knihu nebo e-knihy, řekněme si na rovinu, fotka s klasickou knihou vždycky vypadá nejlépe a protože sem chci přidávat fotografie svých čtených knih tak velmi lehce poznáte co byla klasika a co e-knihy (i když ve finále je to jedno :D) ale informovat je nutné! :D

PĺSEČNÝ MUŽ | LARS KEPLER 

IMG_20170116_220759Antoace: 

Jedné zimní noci kráčí po železničním mostě muž. Je silně podchlazený a má zápal plic. V nemocnici se zjistí, že jde o muže, který by měl být už sedm let mrtvý, o případ se začíná zajímat policejní komisař Joona Linna, protože vypadá že úzce souvisí s případem, který komisař vyšetřoval před lety. Noční můra jménem Jurek Walter je v hledáčku, jenže Walter je pořád v psychiatrické léčebně do které ho dostal sám Joona Linna. 


Lars Kepler a jeho všechny dosud vydané knihy s komisařem Joonou Linnou jsou v mé knihovně už poměrně dlouho, a upřímně ani nevím proč jsem ho už dávno nepřečetla, protože Hypnotizér se mi dostal pod kůži a zrovna tak samotný Joona Linna a tak po delší odmlce jsem se v prosinci pustila do třetího dílu a protože je to silně návykové okamžitě jsem se dala do dílu čtvrtého což je Písečný muž. V tomto díle čtenář nahlédne do Joonovi minulosti což znamená, že na všechny otázky které si čtenář pokládal u předešlých dílů dostane odpověď. 

Písečný muž má výbornou zápletku, Lars Kepler má vždycky všechno promyšlené do nejmenších detailů, je to nesmírně čtivé, což znamená, že i přesto, že má kniha okolo 520 stránek měla jsem jí během dvou dnů přečtenou, stálo mě to sice spánek, ale přesně v tom je kouzlo knih Larse Keplera, dokonale vás strhnou, pohltí a nepustí dokud je nepřečtete do konce. Perfektně sestavěné kapitoly, které Vás nutí otáčet jednu stránku za druhou. Jurek Walter je vynikající záporná postava, ostatně každá z postav má co nabídnout, nejsou to žádné unylé postavy, které čtenáře nemají čím oslovit. Jsou to perfektně napsané charaktery, které se čtenářům dostávají s každým dílem hloub pod kůži. Písečný muž nemá žádná slabá místa, sem tam vám může postava Jurka Waltera připadat jako nadpřirozená bytost, která ovládá superschopnosti, ale to už bych se babrala v drobnostech. Nicméně Písečný muž má zajímavý příběh, který čtenáře v žádném případě nebude nudit, je to výborně napsané, je to chytré stejně jako komisař Joona Linna, je to plné zvratů a přesně tohle očekávám od pořádné knihy s kriminální zápletkou. To, že někdo namítá, že je tam mnoho krve, promiňte, ale když tu máme záporáka, který si libuje v zabíjení, tak je jasné, že tam krev poteče, pokud někomu vadí krev, tak ať nečte kriminálky! Závěrečné rozuzlení je výborné a Písečný muž je jednoznačně jedna z nejlepších kriminálek jakou jsem kdy četla. 

  Hodnocení: 5/5

*


JEDNOU ČASNĚ ZRÁNA |VIRGINIA BAILY 

IMG_20170104_173850

Antoace:

Itálie roku 1943. Na ulici se dvě ženy střetnou pohledem, jedna se chystá uprchnout a ta druhá na útěk nemá pomyšlení, protože je příliš pozdě, jenže může zachránit svého malého synka. Přesně v ten moment, kdy se střetnou pohledem se Chaira rozhodne a pomůže mladé žene. O třicet let později Chaira tahá stín zachráněného chlapce za sebou, když se jí ozve dívka, která tvrdí, že je Danielovou dcerou. Chaira je nucená čelit minulosti, které se snažila léta vyhnout.


Jednou časně zrána je poměrně útlá knížka, přesto, že má nějakých 300 stran tak mě osobně se to špatně četlo, a teď proč? Kniha je psaná ze dvou pohledů, i když ne tím klasických stylem, že se postavy střídají a navíc to není ani ten problém, velký problém je v tom, že je příběh vyprávěn v různých časových rovinách a zhruba tak 100 stránek čtenáři dělá problém se v tom zorientovat. Když už se tak stane, tak se objevuje další problém. Nechci říct, že by to byl příběh o ničem, to rozhodně ne, jenže ten styl jakým je příběh vyprávěn není úplně dobrý nebo lépe řečeno mě to nesedlo, pořád jsem si říkala, co se z toho vyklube a když už se blížíte ke konci pořád se tam neodvíjí nic zásadního, pak autorka pospíchá, aby příběh ukončila, což je docela škoda, když si vezmete, že měla dobrých 280 stránek k tomu, aby tu finální myšlenku rozvíjela o něco déle. Knih podobného ražení bylo napsáno mnoho a každá měla co nabídnout, jenže to podání Virginie Bailyové vyšumělo do prázdna. To, že se z příběhu dalo vymáčknout mnohem víc je jisté, co ovšem nemůžu Bailyové vytknout je to, jak dobře dokáže popisovat ať to jsou uličky Říma nebo vztah matky se synem, v tom je její síla o to větší je škoda, že tohle barvité vyprávění nedokázala zakomponovat do celého příběhu, protože pro mě je to kniha hrozně plytká, nudná a někdy jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Závěr společně s onou barvitostí vyprávění shledávám jako to nejlepší co kniha může nabídnout. Není to úplně tak marné, ale není to ani úplně dobré.

Hodnocení: 3/5

*


STALKER | LARS KEPLER 

IMG_20170111_193925Antoace: 

Policie obdržela video ve kterém je vidět žena, nikdo neví kdo žena je a ani co má za lubem, druhý den je jisté, že jde o vraha, který své oběti nahrává a posléze je zabije. Případem je pověřena mladá vyšetřovatelka Margot, která získala kancelař Joony Linny poté co byl prohlášen za mrtvého. Je jisté, že vrah s jednou obětí neskončil a brzy přichází další video. 


Po Písečném muži jsem byla natěšená na další díl a Lars Kepler opět nezklamal... Příběh navazuje tam kde skončil, jen je posunut o několik měsíců, hlavní hrdiny, které známe jsou odsunuti na druhou kolej i když díky jedné z nich se na scénu opět dostává Joona Linna. Příběh se opět točí okolo zajímavé zápletky, někdo natáčí a vraždí ženy a policie stále tápe. Opět se na scénu dostává hypnotizér Erik Maria Bark, kterého čtenáři znají z prvního dílu a opět do příběhu vnáší hypnózu a i své soukomí. Mě osobně docela vadilo to, že jsem si musela zvykat na nové vyšetřovatele, protože byli extrémně nesympatičtí, ale díkybohu to nebylo na dlouho a můj Joona byl opět na scéně. To, že je zápletka promyšlená naprosto geniálně nemusím ani zmiňovat, protože do poslední chvíle nevíte, kdo je vrah. Je to opět čtivé, plné zvratů, akce, je to plné překvapení a to je něco, co si manželské duo ukrývající se pod pseudonymem Lars Kepler uchovávají a přenášejí to do každého nového dílu. Stalker je kniha dosti obsáhlá, má skoro 580 stránek, což znamená, že je o chlup obsáhlejší než Písečný muž a nemění to nic na tom, že se necháte strhnout a čtete a čtete a čtete a je tu poslední stránka. Jako milovník kriminálek a všeobecně severské krimi se troufám říct, že mám už něco načteno, ale Lars Kepler je autor, který mě s každou novou knihou překvapuje, šokuje a díky tomu je to dle mého nejlepší autor kriminákních příběhů. Stalker je kniha vynikající a kdybych mohla jít s hodnocením víc než na pět hvězd tak bych to určitě udělala, protože Stalker je o chloupek lepší než-li Písečný muž.

Hodnocení: 5/5

*

  

MALÉ ZÁZRAKY  | JENNIFER NIVEN 

IMG_20170121_161113Antoace: 

Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná.Ty dva svede dohromady školní projekt. Finch zjišťuje, že s Violet může být sám sebou a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít.Jenže zatímco se Violetin svět rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.


V rámci čtenářské výzvy jsem prohrabávala knihovnu, abych našla knihu, jejíž první věta začíná otázkou a můžu říct, že to byla docela fuška, protože jsem objevila pouze dvě. Vyhrála kniha Všechny malé zázraky o které jsem hodně slyšela. To, že obálka v tomto případě klame jsem věděla, ale dost okecávání. Styl psaní mi místy trochu vadil, přílišné popisování okolí mi přišlo někdy docela otravné a dobrých 50 stránek jsem se nemohla začíst, úplně mě to nepohltilo, jenže jakmile jsem tohle překlenula nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Někde jsem četla, že kniha Jednou časně zrána v sobě nese poselství, ale řekla bych že Všechny malé zázraky v sobě nesou poselství a kniha je to zázračná. Příběh je psán opět ze dvou pohledů, což mě osobně nevadí, naopak se mi ten styl líbí. Příběh je to smutný, zábavný a jedním slovem kouzelný, je to plné úžasných citátů a celkově to nepůsobí vůbec naivně. Finch je naprosto úžasná postava, můžu říct, že jsem litovala, že je to jen postava z knihy, protože mi přišel neskutečný. Violet mi oproti němu přišla nenápadná a přílišné sympatie ve mě nevzbudila. Finch je totiž tím hnacím kolem příběhu a i když je to postava z knihy tak na něj nikdy nezapomenu. Spousta lidí si stěžuje na konec, já nesouhlasím, ano bylo to smutné, ale bylo to nevyhnutelné a navíc Jennifer Niven tu chtěla poukázat právě na duševní nemoc a řekněme si to upřímně, povedlo se. Kniha je určená mladším čtenářům, mnozí se v tom možná najdou a pomůže jim pochopit samu sebe, některým to něco dá a některým třeba vůbec nic. Já mezi mladší čtenáře nepatřím a přesto si po jejím přečtení něco odnáším a není to jen kapesník. Těžko říct, jestli se ke knize vrátím, protože i když se mi moc líbila a není to klasická YA literatura, která by se dala číst nějak často, ale své čestné místo v knihovně má a společně s Hledání Aljašky a s Moře klidu bude patřit mezi nezapomenutelné knihy, které jsem měla možnost kdy číst (v žárnu YA).

Hodnocení: 4/5

*


LASKONKY BARBARA NESVADBOVÁ

big_laskonky-KnN-310174


Antoace:

Proč si neustále obouváme boty, které vždycky tlačily. Může existovat nevěra, která nazraňuje? Opravdu lze mít sex bez závazků? A kdy přijde po střídavé péči i střídavá povinnost a role rodičů se konečně vyrovnají? Povídky o nešťastné zamilovanosti a šťastných flirtech. Láskonky jako Laskonky.


Barbara Nesvadbová je pro mne ideálem. Je to nádherná, inteligentní, elegantní žena a to samé se dá říct o jejích Laskonkách. Jde o sbírku krátkých povídek a fejetonů a zaručuji, že minimálně v jedné se najde každá dnešní žena, vždyť autorka se rozhodla inspirovat jak sebou tak svým okolím, přesněji řečeno svými kamarádkami. Na Laskonkách si smlsnete stejně jako na těch sladkých laskonkách. Je to vtipné, pravdivé, smutné. Autorka do toho vkládá samu sebe a za to jí obdivuji, je velká škoda, že její knihy nejsou tak propagované jako například letní hit minulého roku Bábovky od Radky Třeštíkové, které jsem rozečetla, ale nedočetla. Utlá knížka Laskonky je stejně elegantní jako její autorka. Přiznávám, že mi ten celkový dojem kazí právě ty street artové graffity, protože by to chtělo něco trochu decentnějšího. Víte jak přežít rozchod? První vás napadne čokoláda, ano ta by mě napadla taky, jenže teď už vím, že když TO nastane, sáhnu po Laskonkách. 


Hodnocení: 4/5

*


Leden se na knihy vydařil a já doufám, že to vydrží i v dalších měšících. A co Vaše lednové čtení?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář