Čteme...v dubnu 2017 | Siréna, Rozum a cit a další

4. květen 2017 | 14.48 |

BeFunky Collage

SIRÉNA | KIERA CASS 

4941

Oceán zachránil Kathlen před smrtí. Je to už dávno, co ji nenechal utonout, a od té doby mu slouží jako siréna. Svým zpěvem láká bezpočet neznámých do hlubin moře, aby tak splatila dluh. Může se pohybovat také na zemi mezi lidmi, ale protože by i jediným slovem způsobila smrt, musí držet jazyk za zuby. Dívá se, jak žijí obyčejní lidé a těší se, až bude taky smět hlasitě mluvit, smát se a svobodně žít. Je smířená se samotou až do konce služby...ale pak se seznámí s Akinlim.  Je to kluk, který má všechno o čem kdy snila.


Šílenství jménem Kiera Cass mě minulo, ale když jsem viděla obálku Sirény, tak jsem neodolala, obzvláště když vezmu v potaz, sirény coby mytologické postavy mám ráda. Sirénu vydává nakladatelství CooBoo, což znamená jedno - že jde o literaturu pro mladší čtenáře v tomto případě spíše čtenářky, upřímně YA se nevyhýbám, ale není to něco co bych musela číst pravidelně, abych byla upřímná tak u YA literatury očekávám, že tam bude mít něco navíc, něco co knihu odliší od té hromady romantických slaďáků, které vycházejí dost pravidelně a v případě Sirény mi to něco navíc chybělo. Nechápejte špatně, ono se to čte vážně samo, jenže i když autorka využila dost netradiční a opomíjené téma sirén, tak to nebylo to pravé, chápu, že zápletka je jednoduchá právě kvůli tomu čtenářskému publiku, ale na druhou stranu není potřeba čtenářům servírovat takhle prostou zápletku, vždyť dnešní mladiství by jistě ocenili, kdyby to bylo trochu komplikovanější. Kathlen je sympatická slečna, která si svůj osud bere hodně k srdci a stále se nemůže srovnat s tím, že zabíjí nevinné, ostatní sirény jsou zrovna tak sympatické, jen jdou jejich osudy stranou, což je docela škoda, protože možná v tomhle mohla autorka rozvíjet příběh, jistě láska tam být musela. Co se Oceánu týče, musím říct, že to byl otrokář, jeho role byla sice podstatná, ale opět jsme se nedostali k jádru věci a to proč se vlastně živí lidmi, myslím že ten příběh to chtělo trochu víc prohloubit. Většinu času tráví Kathlen sama, takže to té zápletce také příliš nepomohlo a myslím, že je to vážně škoda, protože to potenciál mělo, jen to chtělo větší hloubku.

Závěr byl na můj vkus moc sladký a absolutně mě neuspokojil. Autorčina prvotina nebyla špatná, možná kdyby mi bylo šestnáct dokázala bych si to užít mnohem víc, ale bohužel to už mi dávno není!!! Je to čtivé, hlavní hrdinové jsou sympatičtí, dokážete jim fandit, jenže celkový motiv až moc prostý. Je víc než zřejmé, že Kiera Cass a její knihy nebudou to pravé ořechové. Četla jsem dost knih pro mladistvé - ostatně v minulém měsíci hned dvě a byla jsem víc než spokojená, jenže Siréna neměla tu jistou věc navíc, která by jí sedla a udělala z toho ten správný čtenářský zážitek. U knih jako Siréna si připadám stará!!! :D

Hodnocení: 3/5

*

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNĺKY DJATLOVOVY EXPEDICE | MARTIN LAVAY 

d200ad2200fc702457fc1ad14a85f2

Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního, rozeseté ve sněhu daleko do tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez jazyka. Jejich oděvy byly radioaktivní, ve fotoaparátu měli snímky postavy připomínající sněžného muže. Jak zemřelo devět vysokoškoláků, kteří chtěli přenocovat pod uralskou Mrtvou horou?


V roce 1952 došlo v uralském průsmyku k tragické události, za záhodných okolností zde zemřelo několik studentů a jejich smrt nebyla nikdy vysvětlena. Otázka, která se pokládá už řadu let a stále není zodpovězena zní - kdo skutečně zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? Touto otázkou se zaobírá český autor Martin Lavay nebo přesněji čtenářům předkládá možné scénáře. Literaturu faktu nečtu tak často, ale jakmile jsem zjistila, že vychází kniha o téhle záhadné expedici, nemohla jsem odolat.

Autor ač je pro mě jednou velkou neznámou, tak tohle není jeho první kniha a rozhodně to je na stylu psaní znát, že nejde o žádného nováčka. Autor jednoznačně věděl o čem píše a díky tomu je tahle publikace nepochybně jednou z nejlepších jaká kdy na podobné téma vznikla. Autor z počátku operuje s fakty, líčí čtenářům cestu studentů a časovou osu, pak následuje vyšetřování a zajímavé nálezy na místě činu, další podstatná část patří možným příčinám proč studenti zemřeli, kde se autor dopodrobna snaží rozebrat pro a proti v každém možném případu a v neposlední řadě jsou v knize deníkové záznamy studentů. Martin Lavay umí psát, umí ten příběh vyprávět tím správným způsobem a to i přesto, že jde o literaturu faktu a mnohdy je hodně těžké tyhle údaje vecpat do souvislé a především čtivé podoby. Strávila jsem nad tím příběhem asi dva dny a to se mi v případě literatury faktu stává málokdy. Trošku mi vadí, že se tam omílá pořád to samé a to přímo doslovně a stejně tak mám problém s podrobným líčením filmu, protože nejde o klasickou synopsi ve které se dozvíte jen to nejzákladnější, ale je tam vylíčen prakticky celý film, to samé se dá říct i o počítačové hře. Přesto všechno, tohle byl úžasný čtenářský zážitek a jsem ráda, že se u nás najde autor, který dokáže s takovým zápalem napsat knihu o dodnes nevyřešené záhadě, která jak se zdá už nebude nikdy vyřešena a navíc ta kniha má hlavu a patu, je to vynikající příběh, který vás chytne a nepustí. 

Hodnocení: 4/5

*


TMAVÉ STĚNY WILLARDU | ELLEN MARIE WISEMAN 

IMG_20170406_174520

Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník.  Claře bylo v roce 1929 právě osmnáct let, zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré. I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu byla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma.


Tmavé stěny Willardu jsem si vyhlédla nejen kvůli krásné obálce, ale především kvůli příběhu. Příběh je rozdělen do dvou dějových linií, jedna je zasazena do roku 1995 ve kterém je hlavní postavou Izzy, která žije u pěstounů poté co její matka zavraždila jejího otce a odpykává si trest ve věznici, Izzy se s ní nevídá a obává se, že sama trpí nějakou duševní poruchou jako její matka. Druhou dějovou liníí je příběh Clary, která žije v roce 1929, je dcerou bohatého magnáta a její život se zdá jako pohádka, jenže Clara bojuje se svými rodiči a poté co se zamiluje do italského mladíka je její situace mnohem horší, protože otec se jí rozhodne zavřít do blázince jen proto, aby jí zabránil se stýkat s jejím milým. Dvě dějové linie, dvě odlišné dívky, ale přesto všechny je něco spojuje. Zatímco sledujeme Claru, která se všem snaží vysvětlit, že není blázen a že je zavřená neoprávněně, Izzy bojuje v nové škole se svými novými spolužáky a snaží se zapadnout.

Každá z dívek dostává svůj vlastní prostor, střídání kapitol je dnes už věcí dosti běžnou a musím říct, že styl autorčina psaní se mi velmi líbil, protože je to skvělá vypravěčka, tak lehce jsem se do příběhu začetla, držela jsem hlavním hrdinkám palce, i když k srdci mi přirostla spíše Clara a její životní příběh, jednak protože to byla velmi silná hlavní hrdinka a hlavně protože příběh nabízel něco docela jiného než co jsem doposud četla. Tím nechci říct, že by část s Izzy nebyla zajímavá jen se tam promítlo moc těch školáckých problémů, což mi ten celkový dojem trochu kazilo, myslela jsem, že autorka půjde na dřeň ostatně u Clary to tak bylo. Přiznám se na rovinu, že jsem od knihy očekávala něco docela jiného a má očekávání nebyla příliš veliká, ale jsem velmi ráda, že jsem se spletla, protože jsem se do příběhu položila a dostalo se mi neuvěřitelného zážitku, u kterého jsem někdy nemohla ani dýchat. Na konci jsem uronila i slzičku,což se mi u podobných románů stává málokdy a upřímně doufám, že od autorky se u nás něco objeví, protože má rozhodně co říct. Ještě podotknu, že Clara je jednou z nejpozoruhodnějších ženských postav s jakou jsem se kdy v románu setkala a tak jí musím přiřadit k mým nejoblíbenějším postavám k knihách, protože ona si to rozhodně zaslouží.  

Hodnocení: 4/5

*

ROZUM A CIT | JANE AUSTEN

IMG_20170410_160925

Poté co zemře jistý pan Dashwood, musí se paní Dashwoodová se svými dcerami odstěhovat z rodinného sídla, které připadlo nejstaršímu synovi. S omezenými prostředky se paní Dashwoodová a její dcery usadí v malém venkovském domku, kde Marianne a Elinor prožívají své první lásky i zklamání. Mariana se řídí především svými city a své starší sestře Elinor, která má racionálnější pohled na svět, vyčítá chladné chování.


V minulém roce jsem se konečně odhodlala k přečtení románu Pýcha a předsudek, zklamaná jsem rozhodně nebyla a byla jsem natolik okouzlena, že jsem se vrhla na další z knih Jane Austenové. Vybrala jsem si Rozum a cit, protože jsem před lety viděla televizní třídílné zpracování, které jsem si zamilovala. Při čtení knihy jsem byla překvapená, jak moc je televizní minisérie totožná s knihou. Co na téhle knize a obecně na Austenové zbožňuji je to, jak dokonale umí vykreslit lidské charaktery, ať už jsme v 19. století nebo ne, lidé se neliší, najdeme tady melodramatickou Marianne, rozumnou Elinor, prostořekou paní Jenningsovou a celou řadu postav ať už těch sobeckých nebo naopak pár těch čistých duší. Stejně tak se mi líbí, že Austenová šla do jisté míry proti proudu, neudělala ze sester ty typické husičky, které touží jen po manželích jako jsme to mohli vidět v případě sester Bennetových (až na Elizabeth). Jejich hlavní náplní není jen vyhledávání plesů a pošetilé blábolení.

Jane Austenová nezklamala, její příběh jsem si užívala, nechala jsem se tím pohltit a okouzlovat se všemi postavami, tím prostředím a celkově to byl příjemně strávený čas. A ač je to román pro ženy, který nijak zvlášť nevybočuje z dějových linií má to přece jen něco víc než jiné ženské romány. Za což Austenovou obdivuji a navždy obdivovat budu. 

Hodnocení: 5/5

*

NOČNĺ CIRKUS | ERIN MORGENSTERN 

IMG_20170418_170323_processed

Do města přijíždí bez ohlášení tajemný cirkus. Jeho šapito je černobílé a představení se konají pouze v noci. Triky, které provádějí iluzionisté, však vypadají spíše jako mocná kouzla. Románový debut v několika dějových liniích i časových rovinách hru dvou kouzelníků, jejímž vítězem se má stát ten, jehož učedník zůstane na konci hry živý. Celia a Marco jsou však k sobě i k cirkusu, který má být jevištěm jejich hry, připoutaný mnohem více, než si jejich mistři dovedli představit.


Kniha na kterou jsem poměrně často narážela u zahraničních booktuberů a nedávno jsem na ní narazila na stránkách knižního klubu za 50,- Kč. Tak jistě pochopíte, že jsem tam knihu nemohla nechat, obzvláště když jsem si na ní dělala zálusk. Příběh, který nám autorka ve své prvotině vypráví je stejně kouzelný jako samotný cirkus. Ocitáme se v New Yorku v roce 1873, kdy jeden nejznámější kouzelník jménem Prospero učiní jinému kouzelníkovi nabídku, vyzve ho na jakýsi souboj, nebudou soutěžit oni nýbrž jejich učni. Prospero proto zvolí svou dceru Celii, druhý kouzelník vybere osiřelého chlapce. Dějištěm jejich souboje bude právě onen Noční cirkus. Kniha není zasazená do jednoho roku, ale táhne se napříč několika lety a stejně tak se neodehrává v jednom městě, ale ve spouště městech. Díky tomu můžeme vidět hlavní hrdiny kouzelníky, kteří sice ví, že dojde k nějakému souboji jen neví nic konkrétního, můžeme sledovat jak vyrostou z dětských let do dospělosti, jak zdokonalují cirkus a neuniknou ani lásce, která je v tomto případě víc než nevhodná. V příběhu nenajdeme jen Celii a Marca, ale i mnohé další postavy ať už je to hadí žena Cukiko, či dvojčata Panenku a Výlupka. Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav stejně jako se autorka rozhodla zapojit čtenáře při popisování cirkusu. Stejně jako je tam část která se točí okolo jistého chlapce, který do osazenstva cirkusu nepatří, ale rád ho navštěvuje, přiznávám, že tahle část byla slabší, ale těch kapitol nebylo mnoho. Navíc jak se ukáže chlapec a jeho toulky cirkusem mají jisté opodstatnění.

Pokud nejste příznivci cirkusů, nevadí. Já sama jím nejsem, jenže tenhle cirkus se nepodobá žádnému a je to velká škoda. Autorka má svůj styl vyprávění a Noční cirkus díky tomu působí ještě o něco víc magicky. Podlehla jsem příběhu, nemohla jsem se od toho odtrhnout, Noční cirkus jsem si zamilovala, stejně jako Celii a Marca a další postavy, které jsou stejně nezapomenutelné jako onen příběh. Úžasný, kouzelný, magický, neuvěřitelný, nádherný. Nevzpomínám si, že bych něco takového dosud četla, kniha má navíc nejen krásný příběh uvnitř, ale má i úžasnou obálku, stejně jako v samotné knize najdeme několik černých stránek s hvězdami, které oddělují příběhy. Noční cirkus mě pohltil a když jsem dočetla poslední stránku bylo mi smutno, že už je tomu konec. Autorka je úžasná vypravěčka a já upřímně doufám, že se od ní jednou dočkáme další knihy. 

Hodnocení: 5/5

*

PLAYGROUND | LARS KEPLER

IMG_20170422_164826

Přístavní město plné násilí je nebezpečné místo. A ze všeho nejnebezpečnější je hřiště. Jasmin Pacalová - Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise v severním Kosovu se její jednotka octne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na minutu a čtyřicet vteřin se jí zastavilo srdce. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti - byla převezena do tajemného přístavního města, které představuje přechod mezi životem a smrtí a panuje v něm krutý a nespravedlivý systém.


Někdy v druhé polovině minulého roku se milovníci Larse Keplera mohli radovat a zpříjemnit si čekání na Lovce králíků a tím zpříjemněním měl být Playground. Manželská dvojice, kterou všichni milovníci severského krimi znají pod pseudonymem Lars Kepler se ale tentokrát vydali jinou cestou. Rozhodli se jít riskantní cestou a tou je téma klinické smrti. Patřím mezi velké milovníky Larse Keplera, a ještě se mi nestalo, že bych se sérii ve které je policejní komisař Joona Linna spálila, ale i když jsem manželskému páru věřila v jejich další práci a nikdy bych nesrovnávala Playground a jinou jejich knihu ze série, to se prostě nedá. Důkazem toho je Playground, neměla jsem od knihy přehnaná očekávání a byla jsem zvědavá. Co nás čeká po smrti, existuje druhý břeh? Každý věříme v něco jiného a po přečtení téhle knihy věřím, že existuje přístav. Páni, tohle byla jízda! Je pravda, že trošku trvá než se začne něco pořádného dít, než se Jasmine vrátí opět do přístavu, ale nevidím v tom zase tak velký problém, přece jen čtenář by měl Jasmine poznat trochu lépe, jak funguje v běžném životě apod. Větší problém jsem viděla v jiné části knihy, někdy okolo 150 stránky, kdy mi Jasmine začínala lézt krkem a měla jsem trochu problém se v tomto stádiu začíst, jenže pořád nesmíme zapomínat, že jde o Keplera, takže i když mě to z počátku nechytlo, pořád vás to nutí číst, otáčet jednu stránku po druhé, kapitoly jsou krátké, jasné a končí v tom nejhorším možném případě nebo vlastně v nejlepším? Prostě vás to nutí číst, což je hlavní rys každé keplerovky. Systém fungování v přístavním městě je vymyšlený špičkově a celkově to funguje skvěle a to nejsem velký milovník čínské mytologie. Jasmine by jste v mnoha ohledech nakopli do zadku a na můj vkus jí dost dlouho trvalo než se začala chovat jako člen armádní jednotky, ale i přes její mouchy jí člověk musí držet palce. Nejzajímavější postavou je bezpochyby Tching, pokaždé když se objevil na scéně mělo to hned větší šmrc, jeho laškování, vtípkování a jednoduše mě bavil. Vzhledem k tomu, že Playground má být také na pokračování, upřímně doufám, že se s ním ještě potkáme. Playground má všechno co by měl mysteriózní thriller mít a touhle knihou si Kepler ostudu neudělal.

Líbí se mi, že nakladatelství Host pojalo Playground jako samostatnou jednotku a tím pádem ač je to keplerovka má to odlišné kapitoly a zrovna tak styl písma. Má to rysy Keplera a to je tak všechno, Joonu Linnu v tom nehledejte a že jsem jeho velký milovník a obdivovatel, tady mi nechyběl i když jsem očekávala, že bude. Takže Lars Kepler opět překvapil.

Hodnocení: 4/5

*

Zdroj: http://movies-and-tvshows.pismenkuje.cz/649-knizni-silenstvi-leden-unor-2017.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář